To byl můj kamarád necelé 3 měsíce, který mi moc pomohl, ale zároveň mě potrápil.
Co je vlastně PICC?
Zkráceně PICC (čtěte pik) je periferně zaváděný centrální žilní katétr, který je určen pro krátkodobou až dlouhodobou infuzní terapii. Je to dlouhá, tenká a ohebná hadička, která se zavádí žilami do centrální horní duté žíly (co vede k srdíčku). Picc zajišťuje permanentní žilní vstup. Dají se jím podávat nitrožilně léčiva, odebírat krev a další. Ta hlavní výhoda PICCU je taková, že jej lze ponechat pro celou dobu léčby bez toho, aniž by bylo nutné opakovaně zavádět jiné druhy kanyl.
U mě byl zaveden především z důvodu neustálého odebírání krve. Po aplikaci Zolgensmy bylo nutné neustále hlídat hodnoty krve, aby se popřípadě vedlejší a nežádoucí účinky podání léčby zachytily a mohli s nimi lékaři tak zavčas pracovat.
Mimo jiné to byl také ten důvod mé anestezie, kdy mě od maminky odvezli na operační sálek. Zavedení trvá cca 30-60 minut. U každého individuálně. Já byla na sálku prý necelých 45 minut, ale pro mamku s taťkou to byla nekonečně dlouhá doba. Po zavedení mě mamince přivezli, přenesli do postýlky a začali probouzet. Po probuzení jsem moc plakala, byla jsem celá od dezinfekce, obmotaná fáčema, jednu ručičku a nožičku jsem měla “nefunkční” a v hrudníčku zabudovaný ten PICC. No nic příjemného, omezovalo mě to především v pohybu, když jsem chtěla ležet na bříšku, hadička se vstupem mě pořád tlačila. Ale nějak jsem se s ním sžila.
Jenže nepříjemnosti mi tím neskončily.
O takto zavedený PICC se musí pravidelně pečovat, aby nedošlo ke komplikacím jako jsou třeba infekce. Každý týden jsem tedy docházela s maminkou na odebírání krve z PICCU a celkovou výměnu krytí (odlepení náplastí, vyčištění dezinfekcí) a proplach fyziologickým roztokem (což je prevence zablokování katetru). Už když mě mamka položila na lehátko, začala jsem moc plakat, protože jsem věděla, co přijde. Ono to vlastně nebolí, ale je to moc nepříjemné. Protože mě maminka pevně drží ruce, nohy, hlavu, abych si hadičku nevytrhla a neublížila si. Sestřičky mi odlepují náplasti a to mě tahá, pak mi to dezinfikují a zase zalepují. Do toho mi berou z katetru krev. Po tomto úkonu jsem vždycky tak zpocená a vyčerpaná, že mamince hned usnu na 2 hoďky v kočárku.
Ale na druhou stranu jsem vděčná, že ho mám. Nedovedu si představit, že by mě týden co týden píchali do tělíčka a odebírali krev. Berou mi vždycky kolem 10 ampulí, což tohle mít 3 měsíce pravidelně by nikdo nechtěl.
Taky, když jsem se někdy nudila, mojí největší zábavou bylo si náplasti odlepovat a tahat za hadičku.
Maminka byla nepříčetná, musela mě neustále hlídat. I koupání bylo pro mamku náročné. Museli mě koupat vždycky dva. Člověk si to nesmí namočit. A tím, že miluju vodu a ráda se ve vodě cákám, jeden mi musel držet ruce a druhý mě umýval. Já táááák pokaždé plakala, protože mě zase někdo omezoval v pohybu.
Několikrát se mi i podařilo si to celé odlepit. Jako jednou ráno. Každé ráno mi mamka picc kontrolovala. Jako vždy si pro mě šla do postýlky a já ležela, náplasti strhané, hadičku v ruce, picc otevřený. S maminkou to málem seklo, když to viděla otevřené, ale já se tomu smála. Takže jsme museli znovu jet do nemocnice na převaz. A takhle to bylo xkrát. Pokaždé, když bylo zapotřebí něco s piccem provést, tak se muselo do Motola, k tomu pravidelné týdenní kontroly. Takže jsme v nemocnici trávili s mamkou a taťkou většinu dní z týdne.
Já už ho mám vyndaný.
Poslední týdny jsem měla velké komplikace. Vpich se zalepuje takovou speciální náplastí s gelem. A já začala být na něj alergická. Rána mi zmokvala a já se celá osypala. Měla jsem kolem ranky puchýře a moc mě to bolelo a všude svědilo. Mamka mě hned naložila do auta (ani si nedovedete představit tu rychlost, jakou mě naložila) a rychle odvezla do nemocnice, kde se o mě hned postarali. Nakonec se rozhodlo, že se picc musí vyndat, protože reakce byla tak veliká, že musel jít ven. Naštěstí to bylo již ke konci léčby, kdy mi ho stejně plánovali vyndat.
Picc se nechává v tělíčku do té doby, dokavad nemáte dobré krevní výsledky a dokavad musíte brát kortikoidy na játra. Já naštěstí měla jaterní testy každou kontrolu v normě, takže jsem brala kortikoidy jen 2 měsíce.
Tak se nám snad blýská na lepší časy.
Když nemusíte brát kortikoidy a picc je vyndaný, i kontroly v nemocnici nejsou tak časté.
Já už nejsem omezena v pohybu, takže můžeme s mamkou začít pořádně makat, aby se náš sen stal skutečností.
E. 🧡
